Kdykoli někde Romana zaslechla, že se tu a tam mezi jejími příbuznými či známými naštvali, pohádali nebo si byli nevěrní, byla ráda, že se to nestalo právě jí. Ale ouha, nic netrvá věčně, a také ona musela odolávat nepříjemným a dotěrným myšlenkám, kam její manžel Petr poslední dobou často odchází do města sám, bez ní. Prý potřebuje promyslet něco kolem práce a načerpat novou energii, říkal. Doba byla pro podnikatele nelehká, tedy se ho snažila pochopit, ale kolikrát už jí jeho přehlížení začínalo vážně vadit.
Dalším hřebíčkem do pomyslné truhly jejich manželství bylo jednoho dne velice zvláštní chování paní sousedky z vedlejšího domu. Právě když se vraceli s manželem z večerní procházky domů, Petr šel pár metrů napřed. Romaně bylo divné, že před ní sousedka zmizela tak najednou a zvláštně rychle z cesty mezi husté keře, jako by se setkání s ní vyhýbala. Pak něco horlivě vyřizovala přes mobilní telefon. Proč? Vždyť se vždy s úsměvem zdravily, někdy i prohodily pár slov? Zatímco Romana poslední dobou uvadala jako kytka bez vody, paní Krupičková, pokaždé když ji po nějakém čase uviděla, jen kvetla. Tu měla nový účes, jindy zase oblečení. Zdála se být štíhlejší a očividně mládla, jako by pravidelně užívala nějaký elixír mládí. Romana nechtěla ani pomyslet, že by s tím mohl mít cokoli společného její manžel Petr. Vždyť byl křesťan, stále se tím zaštiťoval? Uklidňovala se a rozhodla se mu důvěřovat. Červíček pochybnosti v ní však nadále trochu hlodal.
Také Petr si všiml, že je Romana nějaká zamyšlenější a smutnější než kdy jindy. Pozval ji tedy na druhý den do kavárny na kávu se šlehačkou a něco sladkého k tomu. Vybrala si svůj oblíbený čokoládový dort Sacher. O svých pochybnostech se mu rozpovídala, a když všechny její obavy a představy vyvrátil, rázem bylo vše zapomenuto a znovu zalito sluncem.